Udýchaný jsem se zařadil do fronty, v níž postávalo dvanáct chlapů. Uklidnilo mě, že v závodu s časem nejedu sám. O dost lépe jsem tak snášel stupňující se bolest hlavy.
„Tak prosím,“ vybídla mě jedna ze dvou květinářek unaveným hlasem. „Jakou chcete?“
„Kytici pro nejúžasnější holku na světě,“ odpověděl jsem pohotově.
„Tak to už dneska slyším podruhé,“ ušklíbla se její kolegyně.
„Pochybuju,“ vrátil jsem jí úšklebek. „Protože dnes jsem tady ještě nebyl.“
„Takže?“ čekala první květinářka na objednávku.
„Támhlety nádherný červený kopretiny,“ ukázal jsem na velké červené kopretiny. „Dejte mi jich pět. Nebo ne. Raději sedm.“
„To jsou gerbery,“ poučila mě.
„Vážně? Tak jo. A ještě támhlety růžový zvonečky. Všechny, co v té váze jsou,“ ukázal jsem na širokou skleněnou vázu.
Květinářka mě chtěla znovu poučit. „To jsou…“
„To máte jedno,“ skočil jsem jí do řeči, protože jsem pospíchal za nejúžasnější holkou. „Já si to stejně nezapamatuju.“
„Já taky,“ začal mě kdosi za mnou odstrkovat rukou. „Já taky ci zonešky. Úžový. Taky! Taky!“
Ohlédl jsem se, abych si křiklouna prohlédl. Za mými zády poskakoval vietnamský muž. A protože byl téměř o dvě hlavy menší než já, doprovázel své pokřikování i máváním ruky, aby ho květinářka nepřehlédla. „Já taky zonešky,“ vycenil na mě příšerně velké zuby.
To určitě, krokodýle, pomyslel jsem si a zatlačil mrňouse zpátky za svá záda. Kušuj, když nakupujou velký kluci. Jejich holky mají přednost. Ta tvoje dostane karafiáty. Žádný zonešky. Zvonečky dostane moje holka.
„A ještě nějaký kapradí,“ požadoval jsem kytici k MDŽ vyšperkovat.
Květinářka se ohnula pod pult, odkud zvedla vázu se skutečným kapradím. Opravdové kapradí však nebylo kapradím, které jsem si vyhlédl.
„Víte, myslel jsem spíš támhleten kopr,“ ukázal jsem na vázu v pravém rohu.
„Já taky,“ vykřikl znovu krokodýl. „Já taky kopr.“
„Kopr?“ zakroutila nevěřícně hlavou druhá květinářka, která obsluhovala zákazníka přede mnou. „Tak jako slovo kopr slyším dneska už počtvrtý. Vy, chlapi, jste fakt nemožný. To je přece asparagus.“
„Asparagus?“ doloval jsem z kapsy peněženku. „Je to vůbec možný? Vždyť vypadá jako obyčejný kopr!“ S pompézní kyticí ze tří druhů květin a košatého kopru jsem vyběhl za ženou, které byla určena.
Kniha Drahoušek na česneku, autor Václav Fikar. Vydalo nakladatelství Pointa v roce 2024.
Kniha Drahoušek na česneku byla vybrána do širší nominace na literární cenu
Magnesia Litera 2025 v kategorii Humoristická literatura.